Vězeňská služba
Domov sv. Karla Boromejského byl v r. 1858 původně zbudován pro sirotky, o něž sestry boromejky pečovaly. Po několika letech zde byla vládou zřízena ženská trestnice a její správa včetně převýchovy trestanek byla svěřena Kongregaci boromejek. Sestry pracovaly spolu s odsouzenými ženami na přilehlých polnostech, v hospodářství, pěstovala se tu zelenina a ovoce, pralo se prádlo pro podpetřínskou nemocnici, ženy byly zaměstnávány v dílnách ručních prací. Tichou trpělivostí a laskavým chováním získávaly řeholnice srdce žen, láska a mírnost vítězily nad srdci odsouzených, jež se zpočátku zdála být tvrdší než kámen, jak svědčí zápisy v kronice.
Rok 1948 přinesl po 83 letech úspěšné práce zákaz činnosti, zrušení věznice, následnou násilnou likvidaci řádů a kongregací v naší zemi. Většina sester byla odsunuta do továren v pohraničí nebo k duševně nemocným dospělým i dětem, kde nikdo jiný nechtěl pracovat. Mezitím se dům stal sídlem Výzkumného ústavu zemědělské techniky. Vybavené prostory byly přeměněny na kanceláře, kostel sloužil jako garáž pro traktory a těžkou zemědělskou techniku, interiér byl zcela zdevastován...
Rok 1989 přináší novou svěžest, novou chuť obnovit, co bylo zničeno, Vězeňská služba žádá boromejky o znovuvytvoření možností bydlení a práce v tomto domě. Vzniká idea spojit službu potřebnému člověku tak, že jeden potřebný pomáhá druhému. Rodí se tak ojedinělý projekt, v němž se naplňuje nový typ spolupráce - ony čtyři světy pod jednou střechou. Vzniká zde Oddělení výkonu trestu jako součást Vazební věznice v Ruzyni. Odsouzené ženy bydlí přímo v domě a nacházejí zde většinu pracovních příležitostí: v úklidu, v zahradě, v prádelně, v kuchyni. Tím, že Domov současně pečuje o nemocné, vzniká pro klientky Vězeňské služby zcela nová příležitost pracovat i jako sanitářky. Pro tuto práci mohou získat kvalifikaci v Sanitářském kurzu sv. Zdislavy z Lemberka. Osvědčení umožňuje uplatnit se v této nové službě ve zdravotnických nebo sociálních zařízeních i po propuštění z výkonu trestu.
